Pětibojařské sportovní centrum v Plzni

Georg Smith PATTON
narozen 11. listopadu 1885 v San Gabrielu, Los Angeles, Kalifornie


Generál PATTON a moderní pětiboj

Veden snahou o posílení mezinárodního porozumění a přátelství prostřednictvím amatérského zápolení na sportovním poli se francouzský baron Pierre de Coubertin snažil na konci 19.století oživit myšlenku antických olympijských her. Byl úspěšný a první moderní olympijské hry se podařilo uspořádat v Athénách v roce 1896 za účasti dvouset domácích atletů a stovky borců vyslaných dalšími devíti státy. Pátá olympiáda v létě roku 1912 ve Stockholmu pak měla být ze všech dosud konaných největší. K účasti se přihlásily čtyři tisíce atletů z osmadvaceti zemí a mezi nimi i první ženy, které měly závodit v plavání.

Už při starověkých olympiádách byl jejich součástí pětiboj zahrnující hod diskem, vrh oštěpem, skok do dálky z místa, zápas a běh na vzdálenost zhruba 1500 metrů. Šlo o prověření fyzických schopností tehdejšího vojáka. Baron de Coubertin pětiboj zmodernizoval tak, že sestával ze střelby z pistole na vzdálenost 25 metrů, z plavání na 300 metrů, šermu kordem, parkuru na dráze dlouhé 5000 metrů a přespolního běhu na 4000 metrů. Základní myšlenka antického pětiboje - prověrka fyzické zdatnosti vojáka - však zůstala zachována. Závodu se mohli zúčastnit jen příslušníci ozbrojených sil a jednotlivé disciplíny měly simulovat překážky nebo situace, s nimiž se může setkat kurýr doručující za bitvy vzkaz.

V době konání Pátých olympijských her ještě nebylo pravidlem, aby si atleti napřed na domácí půdě vybojovali zařazení do nár.olympijského týmu. Místo toho organizátoři jednotlivých národních výprav sami vyhledali vhodné závodníky a vyzvali je k účasti na hrách.

Patton byl prvním důstojníkem, který měl na olympiádě reprezentovat americkou armádu v moderním pětiboji. O tom, že je vybrán se však dozvěděl až 10.května 1912, přičemž zahájení OH bylo stanoveno na začátek července.
Výběr George Pattona pro pětiboj měl své opodstatnění. Byl vynikající střelec, za pobytů na Santa Catalině trávil hodiny plaváním na značné vzdálenosti, už ve West Pointu se vyznamenával jako výtečný šermíř, stejně jako běžec. O jeho jezdeckém umění též nebylo pochyb. Navíc byl vevelmi dobré fyzické kondici, dobře vypadal a nepochybně byl vhodným reprezentantem americké armády v zahraničí. Ovšem jedna velká potíž tady byla. George sice byl ve výborné kondici, ale už dva roky neběhal a více jak tři roky neabsolvoval náročnější plavání. Protože si tehdejší atleti sami sestavovali tréninkový program a připravovali se na olympijské hry individuálně, učinil tak i Patton a okamžitě začal s tvrdým tréninkem.

Nejen pro něj, ale pro celou rodinu to byly strastiplné týdny. Dcera Ruth Ellen napsala : “ Trpěl každý. George přešel na stravu složenou z polosyrových bifteků a salátů a podle matky byl pro lidské společenství zcela nepoužitelný“. Jeho synovec Fred Ayer vzpomínal, že když Patton trénoval, „pobývat v jeho blízkosti bylo stejně příjemné jako být poblíž tygra, kterému právě vytrhli z čelistí antilopí kýtu“. Protože ambice Pattona vždy povzbuzovaly k velikým výkonům a účast na olympiádě slibovala skvělou příležitost jak se předvést před celým světem, všechno ostatní muselo jít stranou a samotný George trénoval pak až do vyčerpání. Bylo to pro něj o to těžší, že nebyl atlet od pří- rody, vše musel vydřít a navíc, jak věděl z dřívějších let, byl mimořádně náchylný ke zraněním všeho druhu. Samozřejmě že se z neznalosti a nezkušenosti dopustil řady závažných chyb. Největší úsilí věnoval běhu a plavání, dvěma disciplínám, v nichž se cítil nejslabší a namísto aby zátěž postupně zvyšoval, od samého počátku volil maximální dávky. Kromě toho denně střílel a třikrát týdně šermoval. Pouze jízdu na koni pominul. Měl za to, že ji zvládá dostatečně.

Spolu s rodiči a sestrou Nitou nastoupil pak Gerge 14.června v New Yorku na parník Finland mířící do belgických Antverp a vezoucí většinu amerických olympioniků. V tvrdém tréninku pokračoval i během dvoutýdenní plavby a velmi oceňoval pomoc a povzbuzení, jichž se mu dostalo od trenérů a vedoucích jednotlivých týmů. V šest ráno už běhal na palubě s překážkami, od deseti do dvanácti střílel, od tří do pěti šermoval se členy týmu šermířů a později odpoledne trénoval s družstvem plavců. Na palubě byl postaven šestimetrový plátěný bazén a závodníci v něm plavali na místě, neboť měli kolem pasu uvázaný provaz, jehož druhý konec byl upevněn k nějakému palubnímu zařízení. George, který se opět ani v nejmenší míře nešetřil, si přitom způsobil bolestivé odřeniny. Po přistání v Antverpách si Pattonovi prohlédli město, pak odjeli do Bruselu a 29.června dorazili do Stockholmu. Až do 5.července George opět trénoval každý den, zvláště plavání a běh. Při cvičné střelbě 4.července nasřílel 197 z 200 možných, což byl o jeden bod lepší výsledek než stávající olympijský rekord.

Švédští hostitelé dělali vše co bylo v jejich silách, aby se sportovci i jejich doprovod cítili dobře. George se především soustředil na trénink a životosprávu, rodiče a Nita se naproti tomu od prvního dne těšili ze spousty večírků, slavností a kulturně-společenských událostí, na něž někdy přicházela i královská rodina. Jedné takové události se George přesto zúčastnil a při té příležitosti se seznámil s pobočníkem krále Gustava Adolfa V. plukovníkem Bjorlingem a oba muži zůstali celoživotními přáteli. Otec Patton doprovázel George při každém tréninku, aby jej povzbudil a dodal mu odvahy. To dělal nakonec celý život. Starší, důstojně vypadající pán s vojenským vystupováním, který se tolik věnoval podpoře svého syna, se brzy stal mezi švédskými důstojníky známý a oblíbený. Při nějaké příležitosti se posadil před hotelem ke stolku aniž věděl, že je to místo vyhrazené členům jistého klubu. Po chvíli k němu přistoupil roz-
zlobený člen klubu a silně uhodil do stolku svou vycházkovou holí. V tom okamžiku vyskočil poblíž sedící švédský důstojník, přelomil hůl vedví a hodil na zem. Za neomalené jednání krajana se omluvil a Pattona seniora pozval ke svému stolu.

Před vlastním zahájením sportovních soutěží byl George Patton značně nervózní a špatně spal. Snad mu vadila i nezvykle krátká letní noc. Moderní pětiboj začínal 7.července a nastupovalo k němu 42 závodníků ze 68 původně přihlášených. První disciplínou byla od 9 hodin ráno střelba z pistole a po fantastickém výsledku dosaženém před třemi dny všichni předpokládali, že pokud George nevyhraje, tak se jistě umístí na předním místě. Každý závodník měl dva zkušební výstřely a pak dvacet výstřelů v sériích po pěti, které se započítávaly. George střílel koltem speciálem ráže 0,38 /9,6 mm/. Oba zkušební výstřely byly desítky - nejlepší možný výsledek.
Při střelbě „naostro“ měl v první sérii tři desítky, jednu devítku a jednu osmičku. Ve druhé sérii opět tři desítky a pak tento vynikající střelec dvakrát netrefil terč! Ve třetí sérii dosáhl dvou desítek, dvou devítek a jedné osmičky. Některé z přihlížejících hned napadlo, že dvě střely musely prolétnout otvory v terči proraženými při předchozích zásazích. Protože se však chybějící střely nepodařilo najít a technika, kterou tehdy měli rozhodčí k dispozici, neumožňovala přesně zjistit, k čemu vlastně došlo, nezbylo než Pattona penalizovat. Výsledkem bylo, že místo na prvním, skončil až na jedenadvacátém místě. On sám ale přikládal všechnu vinu sobě.
Měl za to, že střílel špatně a svůj výkon ohodnotil slovy : „Nevím, jestli jsem ztratil nervy, nebo byla defektní munice, ale nevyznamenal jsem se“.

Druhý den bylo na pořadu plavání na 300 metrů a do závodu nastupovalo již jen 37 soutěžících. Patton skončil na uspokojivém šestém místě ale tak vyčerpán, že mu museli z bazénu pomáhat. Odpoledne toho dne mohli soutěžící navštívit trať vybranou k parkuru, jezdecké části pětiboje. Bylo jim však umožněno pouze podívat se na překážky a na jejich umístění a nesměli si dělat žádné písemné poznámky.

Třetí a čtvrtý den byl věnován šermu. Zbraní byl kord a soutěž probíhala na asfaltových dvorcích královského tenisového klubu. Každý bojoval s každým a Patton jako jediný porazil i jednoho z nejlepších šermířů světa, šampiona francouzské armády poručíka Mase de la Treeho. Agresivním a útočným způsobem boje si George sice získal diváky, ale na druhé straně si tím přivodil řadu situací, kdy se příliš vystavoval finesám zkušenějších protivníků. Třetí místo, které nakonec vybojoval mezi devětadvaceti závodníky, byl pozoruhodný výkon pro Američana, který dosud neměl možnost utkat se s cizími přeborníky, nebo projít školou světově uznávaných expertů. Poručík Patton útočící v roce 1912 s kordem v ruce, byl předobrazem generála Pattona vedoucího americká vojska na bitevních polích 2.
světové války. Sám se po celou svou vojenskou kariéru netajil despektem k obraně. Vždy tvrdil, že zvítězit znamená útočit a obrana je předzvěstí porážky.

Pátý den v 11 hodin dopoledne začal parkur. Patton měl jet na koni poskytnutém jezdeckou školou ve Fort Riley, ale protože se u něj projevily přízna- ky lehkého zchromnutí, dostal na poslední chvíli švédského armádního koně o němž prohlásil, že to bylo „skvělé zvíře“. V pětiminutových intrvalech jezdci vyráželi na trať vyznačenou vlaječkami, vedoucí lesem a kamenitým a kopcovitým terénem. Asi 25 skokových překážek bylo označeno, ale ko- lem 50 menších překážek, malých příkopů, plotů s příkopy za nimi, nebo zdvojených příkopů označeno nebylo. Pouze výkon dvou švédských závodníků a Pattona byl vyhodnocen jako bezchybný, ale protože Švédové do-
sáhli lepšího času, Patton skončil jako třetí. Byl to velký úspěch pro závodníka jedoucího na neznámém koni po neznámé trase a soutěžícího s domácími jezdci, kteří byli nepochybně s dráhou obeznámeni.

Po několikadenním odpočinku pětibojaři - už jich zůstalo jen patnáct /tři Švédové, tři Britové, tři Rusové, dva Francouzi, dva Dánové jeden Rakušan a Patton/ - nastupovali k poslední soutěžní disciplíně, kterou byl obávaný přespolní běh. Pro George Pattona to byla nejdramatičtější událost celé jeho účasti na olympijských hrách a to už zažil velké zklamání ze ztráty jasného vítězství ve střelbě. Závodníci oblečeni v předepsaných úborech se seřadili na stadionu před královskou lóží a v jednominutových intervalech vybíhali na trať dlouhou 4000 metrů, kterou si nesměli předtím prohlédnout a která byla vyznačena pouhou hodimu před začátkem
závodu. Po opuštění stadionu běželi přes pahorky nacházející se přímo za ním, pokračovali holým kamenitým terénem, pak hustým lesem, museli přebrodit i bažinu s dvanácticentimetrovou vrstvou bláta a nakonec se vrátili na stadion. Cíl byl opět před královskou lóží. Do své ofic.zprávy Patton později napsal : „Nevěřím, že taková trať by se dala najít někde jinde a jsem si jist, že žádný ze zahraničních účastníků se s ničím tak obtížným ještě nesetkal“. Vyrazil rychle a opouštěl stadion za velkého povzbuzování diváků. Měl klasický sprintérský start a nepochybně už v počáteční fázi ze sebe vydal příliš mnoho. Na stadion se sice vrátil jako první Patton, ale natolik vyčerpán, že i když na druhém místě běžící švédský důstojník K.G.Asbrink byl až padesát metrů za ním, nedokázal náskok udržet. Na posledních metrech už jen šel a kromě Asbrinka jej předběhl ještě další švédský závodník. S nadlidským úsilím George jako třetí překročil cílovou čáru a zhroutil se. Po létech vzpomínal : „Před startem mi dal trenér Mike Murphy nějaký opiát. Po skončení závodu jsem se zhroutil a byl jsem několik hodin v bezvědomí. V jednu chvíli jsem sice přišel k sobě, ale nemohl jsem se pohnout ani otevřít oči a cítil jsem, že dostávám další dávku narkotika. Měl jsem strach, že mě předávkují a zabijí. Pak jsem slyšel otce jak se klidným hlasem ptá - Bude chlapec žít? a Murphyho odpověď - Myslím že ano, ale nejsem si jist.“ George Patton sice přežil, ale po pravdě řečeno měl namále. Byl silně dehydrovaný a účinek opia /jeho užití před závodem bylo v tu dobu legální/ nepochybně tento stav jen zhoršilo. Naštěstí byl mladý a ve vynikající kondici a tak ze svého prvního vážného setkání se smrtí vyšel jako vítěz.

Po sečtení všech výsledků získal poručík George Patton v olympijském pětiboji páté místo. I tak byl však jeho výkon obdivuhodný. S minimální přípravou a po cestě kolem půlky světa, závodil na neznámých drahách a se zapůjčeným koněm a jeho hlavními soupeři byli švédští sportovci tvrdě se připravující osm měsíců. Je také nanejvýš pravděpodobné, že nebýt nešťastné střelby, odvážel by si olympijskou medaili. Podplukovník F.S.Foltz, který jako důstojník s nejvyšší hodností vedl závodníky americké armády, v ofic.zprávě vypracované pro generálního adjutanta uvedl : „Patton učinil nejlepší dojem a nebýt nešťastné nervozity v době závodu ve střelbě, mohl být vítězem. Zaslouží velké uznání za nadšení a vyčerpávající úsilí, s jakým se připravil na tuto velmi obtížnou všestrannou soutěž. Na konci přespolního běhu upadl po překonání cílové čáry do bezvědomí, ale vážnější újmy neutrpěl“.

I když Patton obvykle pohlížel nevlídně na každého, kdo byl jeho soupeřem na cestě k vytčenému cíly a překážel jeho aspiracím, ve své zprávě pro ministerstvo války měl pro své soupeře z olympijského mod.pětiboje jen slova chvály. Napsal že : „ve skutečnosti to bylo utkání důstojníků a vysoká úroveň sportovního chování a velkorysosti vypovídá mnoho o charakteru dnešních důstojníků. Nedošlo k jedinému protestu nebo nějakému nesportovnímu dohadování nebo k boji o body ... což, jak musím s politováním říci, poznamenalo některé z civilních soutěží.... Každý muž ze sebe vydal všechno a jako pravý voják přijal, co mu osud nadělil. Nakonec jsme se všichni cítili více jako dobří přátelé než rivalové v nelítostném zápolení. Duch přátelství však nic neubral na zápalu, s jakým jsme se snažili uspět“. Je možno ještě poznamenat, že Pattonovo přátelství se švédským pětibojařským družstvem přetrvalo desítky let a v roce 1945, po osvobození našeho města a skončení 2.sv.války, jej celý osmičlenný tým švédských střelců z roku 1912 pozval do Stockholmu. Slavný generál a jeho přátelé v pauze mezi doutníky, dobrým vínem a vzpomínkami vzali znovu pistole do rukou a zopakovali si olympijský závod. Patton při této příležitosti dosáhl daleko lepšího výsledku naž před třiatřiceti lety. Tentokrát obsadil druhé místo.

Stockholmské OH skončili 17.července. Stejně jako ostatním soutěžícím udělil švédský král i poručíku Georgi Smithu Pattonovi junioru pamětní medaili, kterou jak vysvětlil dvorní ceremoniář, bylo možno nosit jako jakékoliv jiné vojenské vyznamenání. pokud se to však týkalo amerických účastníků olympiády, Kongres a prezident k tomu dali oficiální souhlas teprve v květnu 1928.

A to je také konec informací o osvoboditeli našeho města, moderním pětibojaři - generálu Georgi Smithu Pattonovi junioru.


Z knihy Miloše Hubáčka „GENERÁL PATTON“ - 1.díl 1985 - 1942 použito se souhlasem nakladatelství Paseka.

Ve FOTOGALERII jsou fotografie z EPM v létech 2006 - 2009